Krušnohorský dogtrekking a my
Dogtrekking milujeme a setkání s našimi kamarády ať dlohodobými nebo novými v různých koutech naší země jsou prostě super. Překrásná krajina nabízí stále nové a nové pohledy lahodící oku nejen fotografovu, ale každého „poutníka“. Pro mne osobně je to balzám pro duši a čas naprosto vytržený z reality všedních dní. Podtržený přítomností mého čtyřnohého parťáka Tomíka.
Ten čas strávený společně na cestách je náš největší poklad, byť není prvním okem vidět.
A jako každý poklad tak i ten náš má svůj nejcennější „kousek“ a tím je právě Krušnohorský dogtrekking. Na něm jsme začínali svou účast na oficielních dogtrekkingových akcích.
První byl DT v Opárně - 28.4.-1.5.2011 , kde jsme startovali v MIDu – 47 km. Pro seznámení s prostředím dogtrekkingu a s přesvědčením, že z nás rozhodně budou LONGaři. Co nám z něj utkvělo v paměti? Nádherná trasa, prima obsluha v kempu, vzpomínka na naše parťáky na trase-Lukáše a jeho australanku, skvělé přijetí do dogtrekkařské komunity od ostřílených dogtrekkařů, spousta nádherných vyprávění o jejich zážitcích na dřívějších trecích, a hlavně ta obrovská sounáležitost. I ten nejposlednější navrátilec z trasy závodu sklidil, a myslím že právem, bouřlivé přivítání od svých úspěšnějších kolegů. No a jak už jsem kdesi kdysi zmínil z naší strany obrovský emotivní zážitek, když jsme „znaveni“ po naší MIDové účasti potkávali LONGaře, v hlavě nám znělo „to jsou ONI“ a následovalo „ a my k nim chceme patřit“. Což se nám splnilo a za to silám, které řídí naše životy VELKY DÍK. A ty kdo čteš tyto řádku zapamatuj si prosím, že tento trek končil na 1.máje.
Další ročník se konal v Tisé - 19.4.-22.4.2012 . Zde jsme již měli v plánu startovat na LONGu, ale naše kamarádka se na LONG necítila a tak jsme ještě jednou startovali na MIDu 48.7 km. Také tento trek byl nádherný a nejnádhernější byl přechod Tisých skal při čelovkách. Někdo by řekl „vždyť nemohlo být nic vidět“! Omyl přátelé i tyto „temné“ přechody mají své kouzlo. Ta spousta zářivých světýlek v té do daleka se táhnoucí temné hladině, různě se nahušťujících a zase rozptylujících, kdy jedno jako by hledalo druhé…..tam všude žijí lidé. Jako by ta světla symbolizovala, jak také my se někdy shlukujeme do obrovských společenstev a jindy se samotni pohybujeme tokem času, netuše že za „rohem“ putuje také další osamocený poutník životem. Krása se skrývá všude, jen ji chtít vidět.
Rok se s rokem sešel a my odjížděli na další Krušnohorský dogtrekking do Jirkova-Červeného hrádku – 18.4.-21.4.2013. Tentokrát již na LONG – 98 km. V té době jsme za sebou již měli tři úspěšně absolvované LONGy, ale pro nás toto byl „první významem“ protože to byl náš první Krušnohorský LONG. A snad i proto tomu osud chtěl, že jsme si tu trasu prožili takřka do poslední minuty, protože do cíle jsme dorazili při 50-ti hodinovém limitu v „krásném“ čase 49 h 58 min.
Pravda, když jsme se chystali k našemu druhému bivaku ohradě pro koně uprostřed vsi a ve vzdálenosti 100 metrů od místní hospůdky, ke kterému jsme dostali svolení od místního koňáka, vůbec mi to nevycházelo, že to stihneme. Při dobrém gulášku a pivečku jsem rozebíral situaci s našimi tehdejšími kamarády z trasy Tomášem a Katkou. Oba postupně odstoupili ze závodu a zde mi dělali přátelskou společnost. Já říkám „mně to nevychází“ oni oba říkají „ to dáte“. No a měli pravdu. Ráno jsme si přivstali a za krásného svítání přes louky a lesy zalité zlatým slunečním svitem jsme se sunuli k cíli. Hned z rána jsme cestou ještě zahlédli dost z blízka velké stádo jelení zvěře, ale jen jsem stál „s pusou dokořán“ a zíral na tu nádheru, místo abych se pokusil o nějakou tu fotku.
No a pak už jen cíl. Při příchodu do cíle jsme tenkrát potkali jednu z dogtrekkařek, dnes již ani nevím kdo to přesně byl, a ona povídá „tedy vy jste to měli načasované“…..kdyby jen věděla…. :-)
Další dva ročníky měli svou základnu v Oseku.
Krušnohorec – 24.3.-27.4.2014 - LONG 95 km - byl pro mne osobně jedním z nejtěžších co se následků týče. Nožičky hlavně jejich nejspodnější část včetně prstíků dostali co pro to.
Na trasu jsme vyrazili s našimi parťáky Martinem a Coltym. První den nic nenasvědčovalo tomu že by se nějaký „masakr“ měl konat. Cesta ubíhala dobře byť prvních cca 12 km bylo v našem podání dóóóst pomalých. Do kopce nám to prostě tak nešlo. A taky hlad se dostavil tentokrát dost brzy. Ale samozřejmě jsme to vše zvládli a do bivaku na stanici vleku u sjezdovky v Českém Jiřetíně jsme uléhali v optimistické náladě. Ráno při snídani se ale Martin rozhodl odstoupit ze závodu jakmile dorazíme na Fláje. No tak dál půjdeme sami. To pro nás není problém.
Při odpočinku na Flájích a kochání se pohledem na hladinu přehrady nás ale došli Olda s Pavlou, kteří přijeli později a tak také později odstartovali. Tak se situace změnila a dál jsme se k cíli probojovávali s nimi. A boj to byl. Nejhorší byl závěr od Dubí do Oseku. Cesta byla z části v rekonstrukci a tak jsme si to „šlapali“ po hrubém kamení….. Závěrečný sestup při čelovkách, rokličkou v podmáčeném listí skrývajícím záludné kameny a lemované pozůstatky probíhající těžby, byl opravdu výživný. Ale dali jsme to a máme zase na co vzpomínat. Ty super chvíle na trase za tu „trošku“ námahy a bolesti rozhodně stojí.
Následující ročník Osek - 23.4.-26.4.2015 - LONG 92 km – byl proti tomu předchozímu mírnější.
Opět jsme na trasu vyrazili s Martinem a Coltym a tentokrát jsme také společně došli do cíle.
Co nám utkvělo v hlavě tentokrát? Výstup ve slušném pařáku na Komáří vížku, skvělá palačinková kontrola, super bivak u hospůdky zřízené z bývalého vlakového nádraží u již zrušené železnice a jako vždy prima setkávání s dalšími dogtrekkaři na trase závodu. A dobrý pocit z dalšího úspěšně zvládnutého Krušnohorského LONGU.
A jak čas běží zatímco my chodíme, je tu další Krušnohorský dogtrekking tenrokrát se základnou ve Vysoké Lípě - 21.4.-24.4.2016 – 97 km. Jó Krušnohorec bývá krušný a taky byl. Je ale i nádherný a taky byl. Parádní trasa, alespoň z našeho pohledu. Skály Českého Švýcarska, výhledy na Labe, lesy a rokliny atd. atd. Ale čím byl pro nás tentokrát naprosto výjimečný? Tím že jsme na něm zažili všechna roční období. Start do krásného prosluněného a jarem vonícího rána, přechod do letního poledního žáru, večerní silné ochlazení, noční pochod při čelovce v podzimní mlze a mrholení a noční průchod sedlem nad Lískou kolem rozcestníku zahaleného hustou již zimní mlhou a za foukaného sněhovou pokrývkou jako někde na Sněžce. A super bivaky. První v kempu Česká brána, pravda trošku jsme si museli prodloužit kilometrovou nadílku, ale stálo to za to. A druhý časově kratší ale za to o moc víc přicházející vhod v autobusové zastávce ve Studenci, kde nám svou náruč poskytlo super plyšové křeslo. Objevilo se jako by ho zde někdo kouzlem vyčaroval. Ó jak přišlo vhod. Další úspěšný start na Krušnohorském dogtrekkingu je za námi. A už se těšíme na ten příští. Kde a kdy to asi bude???
Tak a je tu rok 2017….
Krušnohorský dogtrekking se základnou v kempu u Františkových lázní - 28.4.-1.5.2017 - LONG 92 km.
Trasa byla jak sdělili pořadatelky opravdu mírnější, ale o to krásnější… Moc se nám na ní líbilo. Trasa vedla přes nádherné kamenné rozhledny, kolem spousty vodních ploch, lesy a loukami…. A co jsme také zjistili??? Že „Aš“ je „až“ móóóc dlouhá….. :-) Bivak jsme měli super i s krásnými dřevěnými „kadibudkami“ poblíž…. Palačinková kontrola byla nejskvělejší ze všech palačinkových kontrol. A milé přivítání v cíli a luxusní péče ze strany pořadatelek, to jednoho opravdu potěší a pozvedne na duchu. Holky díky, díky, díky…..Další super trek skončil…..
A dostáváme se k tomu co jsem zmínil na začátku svého vyprávění o nás a Krušnohorci.
Na DT v Opárně, který končil na 1.máje jsme začínali a nyní jsme na DT ve Františkových lázních, který končí také na 1.máje.
Jako by se jeden magický kruh uzavřel a dal prostor dalšímu který začíná.
Těšíme se tedy co nového nám přinese a přejeme „sobecky“ sobě a „nesobecky“ i všem ostatním dogtrekkařům, ať to dobré vždy převažuje nad tím horším…
A pořadatelkám přejeme šťastnou ruku při výběru tratí pro další trekky.
Tak ať nám všem to stále dobře šlape…….
T&T aneb 侍 &十夢
